Alžběta Amálie Evženie (Elisabeth) vévodkyně Bavorská se narodila v neděli 24. prosince 1837 v Mnichově rodičům Maxmiliánu Bavorskému (in Bayern) a vévodkyni Ludovice. Jako novorozeně měla jeden zub, což se považovalo za šťastné znamení. Pocházela z rodu Wittelsbachů a její otec byl od roku 1854 bavorským králem, byla tudíž princeznou.
Měla sedm sourozenců: sestry Helenu zvanou Nené (provdanou Thun-Taxisovou), Marii Neapolskou (zvaná též Hrdinka z Gaety), Mathildu zvanou Spaatz a Žofii. Bratry Carla Theodora zvaného Gackel, Ludvíka a Maxe Emanuela. Sama Alžběta byla nazývána Sissi (ev. Sisi). Tuto přezdívku v pozdější letech nenáviděla.
Elisabeth vyrůstala se svými sourozenci na zámku Possenhofen na břehu Starnberského jezera v Německu. Oproti tehdejším zvykům jí vychovávala matka a ne guvernantky a hofmistryně. Její otec Max byl velmi oblíben mezi prostým lidem, ve svém sídle měl dokonce cirkusovou manéž, ve které předváděl své jezdecké umění.
Sissi vyrůstala se svými sourozenci v nerušené venkovské atmosféře, věnovala se jízdě na koni, procházkám, psala básně, hrála na citeru, plavala a věnovala se vysokohorské turistice. Na její výchovu dle protokolu rodiče moc nedbali a to se jí později velmi vymstilo.
Společně s matkou a sestrou Helenou navštívila tehdy patnáctiletá Sissi v roce 1853 Lázně Ischl. Zde se mělo konat setkání císaře Františka Josefa I. a jeho předpokládané budoucí ženy. Historici se přou o to, zda měla být jeho vyvolenou Helena nebo přijely obě sestry, aby měl císař na výběr. I přes černé šaty, ve kterých společnost přijela (zemřela jim totiž teta) se mladý císař na první pohled zamiloval do Sissi.
I přes naléhání své matky Žofie (sestry Ludoviky), aby si raději vybral vyzrálejší a vychovanější Helenu, trval František na sňatku se Sissi. V den císařových narozenin, 18. srpna bylo oficiálně oznámeno zasnoubení mladého císaře a jeho krásné sestřenice. František byl do Sissi bláznivě zamilován a ona jeho city zřejmě opětovala a i kdyby ne, na vše platil výrok Ludoviky: "císaři se přece nedává košem". Po idylických zásnubách v Ischlu byla ustanovena svatba na 24. dubna 1854.
Sissi dostala od otce věno 50 tisíc zlatých, císař se zavázal navýšit věno o dalších 100 tisíc zlatých. Sissi ovšem ještě před svatbou musela prodělat "výchovu". Učila se francouzsky, italsky, historii Rakouska, psát dopisy, ale především musela vykat své tetě a budoucí tchyni Žofii. Byla také ustanovena apanáž, kterou bude budoucí císařovna dostávat a to ve výši 100 tisíc zlatých. V případě vdovství by dostávala stejnou částku. Zároveň byl určen i "jitřní dar" ve výši 12 tisíc zlatých. (tento dar dostala nevěsta po prvním splnění manželských povinností).
Dle historických záznamů bylo svatební vybavení nevěsty dost chudé, v hodnotě pouze 700 zlatých. K tomu byla garderoba za padesát tisíc zlatých, které se dochovaly přesné počty např. 4 plesové róby, 17tery slavnostní šaty, 2 vějíře, 2 deštníky atd.
Svatba se konala 24. dubna 1854 v kostele sv. Augustina ve Vídni, v sedm hodin večer. Následně se císařský pár přesunul na hrad Hofburg. Dle historických záznamů přišla Sissi o panenství až třetí noc. Líbánky se konaly na hradě Laxenburg. Sissi ovšem nebyla šťastná, protože byla pod neustálým dohledem Žofie, která jí vytýkala přestupky proti etiketě. Císař každý den odjíždel do Vídně za státnickými povinnostmi a tak nevěsta strávila líbánky se svou tchýní. Hofmistryní pro novou císařovnu byla určena blízká přítelkyně Žofie, hraběnka Esterhazy-Lichtenstein, která měla na mladou císařovnu dohlížet.
Sissi se brzy narodila první dcera, pojmenována po babičce Žofie (1855). Dítě bylo císařovně hned odebráno a o veškerou péči se starala Žofie. Vzápětí přišla další dcera, Gisela (1856). Sissi si zamilovala Maďarsko. Za svou první dámu a důvěrnici měla totiž Maďarku Idu Ferenczyovou a Lily Hunadyovou. Brzy již uměla Sissi perfektně maďarsky. Při první cestě do Maďarska zemřela dcera Žofie (1857). Maďaři si mladou císařovnu zamilovali kvůli její kráse a jezdeckému umění a věnovali císařskému páru lovecký zámeček Godollo.
21. srpna 1858 se konečně narodil následník trůnu, princ Rudolf. Sissi přenechala veškerou výchovu Rudolfa a Gisely své tchyni. Kvůli svému chatrnému zdraví často odjížděla Sissi mimo Vídeň. Na počátku 60. let se plně začala rozvíjet císařovnina krása a po celých 30 let patřila mezi nejkrásnější ženy na světě. V roce 1862 si založila album krásek, do kterého si nechávala posílat portréty krásných žen své doby. V roce 1865 také zasáhla do výchovy syna Rudolfa, který trpěl pod tvrdým výcvikem generála Gondercourta. Napsala ultimátum, na které císař přistoupil a Rudolfovým vychovatelem se stal plukovník Latour. Císařovna pobývala na Madeiře, Korfu, v Ischlu, Kissingenu, Karlových Varech, Řecku, Anglii a podobně.
V Maďarsku se seznámila se šlechtou a také s Guyllou Andrássym, který patřil k jejím nejbližším přátelům. Podle některých jejím milencem, to však nebylo nikdy prokázáno. Sissi se poprvé a naposledy vmísila do politiky, když naléhala na Františka, aby se nechal korunovat uherským králem. To se také 8. června 1867 stalo a došlo k tzv. Rakousko-Uherskému vyrovnání. Maďaři hlasitě provolávali Eljén Erzsebét (Vivat Elisabeth), protože měli za to, že Sissi měla hlavní vliv na tom, že se nechal František korunovat.
Na počátku 70. let přišla do služeb Alžběty další Maďarka, Marie Festeticsová, která se stala dvorní dámou. V roce 1868 se narodilo císařskému páru "uherské dítě" dcera Marie Valerie. I když si šlechta šuškala o tom, že otcem je Andrássy, dcera byla prokazatelně Františkovým dítětem. Byla také jediné dítě, o jehož výchovu měla Alžběta eminentní zájem. Marie Valerie byla jejím miláčkem. Alžběta ráda pobývala mimo Vídeň a její novou oblíbenou destinací se stala Anglie, kam jezdila na parfosní hony a jezdecké zábavy. Zde se také seznámila s vynikajícím jezdem, Bayem Middletonem, který se stal jejím přítelem a dle klepů dalším milencem. Poté, co měl Middleton vážnou nehodu přestala Alžběta počátkem 80. let jezdit na koni.
V 80. letech se Alžběta začala věnovat řečtině, jejím předčitatelem se stal Řek Constantinos Christomanos. Alžběta si dala na Korfu vystavět zámek Achilleon, pojmenovaný podle jejího oblíbeného hrdiny Achilla. Začala se také věnovat spiritismu, který byl v té době velmi moderní. Císařovna se ve volném čase věnovala psaní básní, jejím velkým vzorem byl básník Heinrich Heine, který jí údajně básně diktoval. Alžběta se také přátelila s rumunskou královnou Alžbětou Rumunskou, zvanou Carmen Sylva, taktéž básnířkou.
Po smrti Rudolfa v aféře Mayerling (1889), kdy na svém loveckém zámečku Mayerling zastřelil svou milenku Mary Vetserovou a následně sebe, se prohloubila Alžbětina celoživotní melancholie, začala se důkladněji věnovat spiritismu a chodila zásadně pouze v černém. V 90. letech chodila na veřejnosti pouze s černým vějířem před obličejem a bílým slunečníkem. Nadále cestovala po světě, pod pseudonymem baronky von Hohenembs. Zajímavé je, že to je jeden z jejích skutečných titulů. Při jedné ze svých cest byla zavražděna a to v roce 1898 na břehu Ženevského jezera italským anarchistou Luigim Luchenim, který se původně chystal zabít Prince Orleánského, ale ten nepřijel. Lucheni následně probodl císařovnu pilníkem při její procházce. Lucheni se oběsil v roce 1910.
Císařovna Alžběta patřila k nejvýznamnějším osobnostem své doby, i přesto, že pohrdala šlechtickou společností. Ráda jezdila na koni, zúčastňovala se závodů a honů, ráda plavala, lovila ryby, věnovala se šermu a turistice. Její pěší výlety dlouhé desítky kilometrů jsou pověstné. Také dbala o svou krásu a štíhlou linii. V létě vstávala v 5 hodin ráno, v zimě o hodinu později. Celý život nevážila více než 50 kg a to při výšce 172 centimetrů. V každém zámku, kde pobývala musela být vystavěna tělocvična, kde každý den cvičila. Byla pyšná na své dlouhé vlasy, které jí dosahovaly až po paty a byly kaštanově hnědé. Údajně až do svých padesáti let neměla jediný šedivý vlas. O vlasy se jí starala kadeřnice Fanny Fefaliková.
Alžběta ráda četla, resp. si nechala předčítat při chůzi. Chodila také do divadla, její oblíbenou hrou byl Sen noci svatojánské. Sama sebe viděla jako Titanii. Četla i Goetha a Byrona. Nekriticky obdivovala básníka Heinricha Heina, podle jehož vzoru psala básně (dochovaly se sbírky Písně severního moře a Zimní písně). Velmi se přátelila se svým bratrancem Ludvíkem II, šíleným bavorským králem (známý je jeho zámek Neuschweistein). Zajímala se i o Schoppenhauerovu filosofii. Uměla německy, anglicky, maďarsky, řecky, trochu francouzsky a italsky. Česky se nenaučila, protože měla odpor k české šlechtě.
Žádné komentáře:
Okomentovat