Porovnání Eliabeth z Koreje a vídeňské verze - 2. část

Konečně jsem tu s druhou částí souhrnného článku o korejské produkci.

Kitsch začíná Luchenim mezi diváky a postupujícím na scénu, kde se v obrovské projekci točí portréty Habsburků. Eljen se pak odehravá podobně jako ve Vídni, jen Maďaři mávají současnou maďarskou vlajkou. Ve Wenn ich tanzen will pak přicházejí Andělé smrti a Der Tod se objevuje v nějaké otáčecí soše a vůbec mi to připomíná Fantoma a scénu ze hřbitova ve Wishing. Smrt pak sjede v jakémsi výtahu na scénu. Opět se oproti Vídni používají Andělé jako tanečníci a je tam choreografie. K tomu se točí točna. Mama wo bist du začíná malým Rudolfem v obrovské posteli. Der Tod pak za ním přichází.Po jeho odchodu Rudolf usíná.

Wir oder sie se odhrává v Sophiiných komnatách, kam za ní přichází kamarila. Obejdeme se tak bez šachovnice a “koníků”. 

V Nur kein genieren má Lucheni lehce číšnikovský oblek a pomocí hole naznačuje, co se asi tak v salonu Madam Wolf může dít. Podobně jako ve Vídni se používá točna, ale tentokrát je to světly ozdobený “pavilon” z Nichts ist schwer. Frau Wolf pak schází po schodech, po kterých následně přicházejí zákazníci. Kostýmy prostitutek zdaleka nejsou tak odvážné jako v Evropě. V Maladie pak vidíme Elisabeth pod houpajícími se kruhy, následně je položena na lenošku a přichází Tod. Jen se k Elisabeth přibližuje mnohem víc, než ve Vídni. Choreografie diskuse mezi Elisabeth a Smrtí je pak podobná jako ve Vídni (s použití točny a dojde i na hod “čímsi” (asi náhrdelníkem).

Hádka Franze a Sophie se pak odehrává v jejích komnatách. Svojí píseň pak Sophie zpívá ve stoje, ne na židli a sedá si až na jejím konci. 

Rastlose Jahre má podobný průběh jako ve Vídni, kamarila vedle Franzova pracovního stolu, ale tentokrát ho obcházejí. Elisabeth spěchá po točně, za ní jdou dvorní dámy s kufry. Opět se chytře vuyžívá dvojitá točna, protože když Lucheni ukazuje Elisabeth zrcadlo, sedí na židli a je česána. Na konci opět odhazuje na zem zrcadlo. 

Následuje blázinec, ve kterém se Lucheni zapojuje do imaginární hry na housle. Blázinec se pak odehrává opět na točně a znovu jsou použity velké schody. Bláznivá je odváděna do prvních tónů Nichts nichts gar nichts, ale scéne je pořád osvětlená, až po chvilce ztmavne tak, aby se divák soustředil jen na Elisabeth. Zde jsou opět chytře využity schůdky, po kterých Elisabeth vystupuje. 

Následuje hádka Rudolfa a Franze, zde je zajímavé, že v pracovně je portrét Elisabeth s rozpuštěnými vlasy. Po háce Franz nakáže tajným policistům, aby Rudolfa sledovali. Ten v kabátě přes uniformu přichází opět pod schůdky, na kterých již stojí Der Tod. Následně sejde dolů a objímá se s Rudolfem. Spolu zpívají Die Schatten werden länger. Rudolf následuje Smrt na schůdky, následně se objevují andělé smrti a revolucionáři s pochodněmi. Schůdky se na točně otáčejí, ale Smrt se nepokouší Rudolfa políbit. Následuje scéna s revolucionáři, kteří Rudolfa donutí k tomu, aby sebral lejstra z Franzova psacího stolu, ten ho ale přistihne. Der Tod se mu směje, když kamarila společně s Franzem obviňuje Rudolfa. Tyto scény nahrazují Hass.

Wie du reprise začíná klasicky s Elisabeth za stolem,jen představitel Maxe je na scéně za Elisabeth. Následně se skutečně znovu odehrává Maxův odchod. 

Wenn ich dein Spiegel wär se odehrává asi na Korfu, dle soch na scéně. Rudolf se pak přibližuje k Elisabeth, která sedí v zrcadlovém obraze. Následně se objeví Der Tod s pistolí v ruce a andělé. Rudolf se honí za zbraní, ale v trochu pozměnené choreografii. Der Tod pak přiloží zbraň k Rudolfově spánku a při polibku zazní výstřel. Der Tod pak zbraní namíří do publika. V Totenklage se objevuje rakev, ke které přicházejí Franz a Elisabeth. Elisabeth u ní klečí. Tuším, že rakev je replikou skutečné Rudolfovy rakve. Franz se jí snaží podpořit, ale Elisabeth ho odmítá. Der Tod pak záhy odmítá jí. Mein Neues sortiment se opět částečně odehrává v publiku, kde Lucheni ukazuje suvenýry. Boote in der Nacht se opět odehrává v “pavilonku” na točnách. Elisabeth přichází s lodičkou, se kterou si hrál malý Rudolf. Následně ji pouští “po vodě”.

Am deck der Sinkenden welt -  Franz vidí smrt všech příbuzných a to detailně (šílenství, smrt při požáru). Andělé smrti pak tancují s ohnivými pochodněmi. Opět jsou použity točny, Lucheni má v ruce pilník a vše spěje ke konci. Pilník si schovává do novin, následně Elisabeth bodne a odchází. Hraběnka Stzaray ještě Elisabeth rozevře šaty a utíká pro pomoc. 

Ve finále pak Smrt přichází po lávce, ale s Elisabeth se neobejme na jevišti, ale přímo na lávce. Po jejich polibku sjede oprátka pro Lucheniho a ten se s posledním tónem oběsí.