Elisabeth ve Vídni opět skončila

Tak Elisabeth ve Vídni skončila 1. února a já měla to štěstí (a platnou kreditní kartu) a viděla jsem poslední dvě představení - 31. ledna a derniéru 1. února.
Hodně lidí při Elisabeth pláče, já nikdy. Tedy s výjimkou posledního představení. Díky relativně teplé zimě jsem prožila pár cest se Student Agency tam a zpět, zamilovala si Annemieke van Dam (sypu si popel na hlavu a proklínám se, že jsem jí neměla ráda) a prožila největší zážitek v životě. Derniéra byla skvělá, hlavně díky fanouškům, kteří si připravili akci, že v druhé polovině během Eljén celé publikum mávalo papírovými kapesníky, pak během Boote in der nacht všichni vytáhli forsforeskující tyčinky a celé hlediště se rozvítilo. Atmosféra dokonalá. Co ale dokonalo zážitek byla píseň fanoušků, kterou s hard-core fans zpívali všichni, co uměli německy. Já jsem točila na foťák, třásly se mi ruce a brečela a brečela. Ale viděla jsem skutečnou a živou MAYU (a 19. května se s ní konečně setkám osobně!!!!!!), Kunze a Levaye, toho joudu Juliana Loomana (přítele Annemieke) co si po celou dobu představení nesundal čepici a spoustu dalších.
A pro atmosféru video (svoje jsem zatím neviděla, protože bych brečela)